Městská knihovna Mirovice

Dědictví Šumavy - Sbírka pověstí ze Šumavy a jihozápadních Čech
Pověsti z Mirovicka
Země lidu knížecího Mirovicko, podivuhodný kraj, kde se historická paměť zrodila v době
Přemyslovců a jistým způsobem byla korunována odchodem posledního
velkého Schwarzenberga, Karla VII. Na počátku stojí pověst o uctívání bílého
koně v Zalužanech, což býval pohanský zvyk Slovanů. Poté se ve zdejším
regionu začala vytvářet síť mocných hradišť, tvrzí a hradů, jak nám to
podávají záznamy o hradištích na Slavkovické Hoře či u Bud. Nástup víry
křesťanské komentují události chraštické, zápisy lidového vyprávění o
obtížném stavění kostelů (Bořín) či důvěra v zázračné obrazy, to vše
poznamenalo v mirovické oblasti vznik posvátných znamení. Nelze vynechat
ani historky od páteřní řeky Vltavy s jejími voraři, mlynáři či vodníky. Když
jsem kdysi stál v prudkém svahu židovského hřbitova nad Miroticemi,
připomněl jsem si i obtížné leč inspirativní bytování Hebrejců na jihočeském
venkově. Kraj má i své upíry (Čimelice), bílé paní (Nevězice) nebo přeludy
dávných událostí (Štědronín). Je toho hodně, co co nám ve svém vyprávění
zanechali předkové. A přece, nejraději bych měl křídla, abych mohl třeba
před dvěma sty lety vylétnout nad les u Horosedel. Pak bych spatřil přírodní
mapu bitvy, již svedl s Napoleonem Karel Filip ze Schwarzenbergu. Útvary
vojsk tam tvořily různorodé barvy korun všech možných druhů dřevin.
Fantastický vzkaz k nebi! Nuže, vydejte se do této pověstně krajiny a soubor
těchto pověstí budiž vám průvodcem po dávných časech Mirovicka.

Více o autorovi Ondřeji Fibichovi na www.cestyksumave.cz

Císařský dub
V letovisku Miramare patřícímu arcivévodovi Maxmiliánovi sloužil český zahradník Jelínek. Měl
tu pečovat mj. i o mladý doubek věnovaný papežem Piem IX. Tento stromek měl být památkou
na evropský domov nového mexického císaře. Zásilka putovala lodí až k břehům Mexika, když
tu se rozlétla zpráva o tragické smrti Maxmiliánově. Opuštěný doubek se vrátil spolu se
zahradníkem, který jej věnoval svému bratru v Čimelicích. A tak dnes věkovitý strom již jen
vzpomíná na svou dobrodružnou cestu Atlantickým oceánem.
Stráž na Šumavě srpen 1901

Hastrman na kozlíku
Jistý kočí jel z Čížové do Mirotic. Na cestě dohonil pocestného, který jej poprosil o svezení.
Jakmile usedl vedle formana na kozlík, začali koně divoce frkat a napínali veškerou sílu, jako
by táhli přetěžký náklad. Když přijeli do Mirotic, slezl pocestný z vozu a pravil: „Zdalipak víš, že
jsi vezl hastrmana? Já mířím za městečko utopit jednoho kočího.“. Teprve teď si pantáta všiml,
že cestujícímu kape z levého šosu voda a na jednu nohu napadal, že byla koňská. Druhý den
se opravu rozšířila zpráva, že se utopil jeden kočí z Mirotic.
Sběr Slavia, 1873-82